Love.

11. dubna 2016 v 19:35 | Jadee |  Random

Někdo - vlastně vím kdo, ale nebudu jmenovat - se mě kdysi
zeptal na to, co je láska vlastně pro mě. Myšleno ve zlém, aneb prý nejsem
schopna v mém věku cítit něco tak silnýho, jako bývá láska. Každopádně
proč jsem se o tom rozhodla napsat. Chci se vám tu svěřit, co je láska pro mě a
taky bych byla velice ráda za váš osobní názor a třeba i popis lásky zase z vašeho
pohledu, protože sama z vlastní zkušenosti vím, že láska jako taková má
strašně moc podob a lidi na ní mají každý individuální názor. Někdo jí vadí
obrovskou překážku, někdo jako výbornou součást života. No a já bych se vám
tady vlastně - jak už jste určitě pochopili z toho mého ,,úvodu'' - chtěla
svěřit, co je láska pro mě.

No není to tak dávno…melu blbosti, už to bude skoro rok, co
jsem poznala jednu holku. Nikdy nezapomenu na naše seznámení. Shoda náhod.
Vlastně jsem na začátku minulého roku chodila s jednou holkou - přes internet
- a prostě se to nějak semlelo a rozešly jsme se. No o týden později začala
chodit právě s dívkou, která je teď má přítelkyně. Po měsíci se rozešly i
ony dvě a ještě pár dní před rozchodem jsme si začaly psát, protože ask, moje
odpovědi, narážky na ex, na které ona musela prostě reagovat a vlastně DÍKY
BOHU ZA TO. Každopádně blíž k věci. Začaly jsme si psát víc a víc a
vlastně jsem byla tak trochu důvod jejich rozchodu já. Prozradila jsem ji pár
věcí, ona mě, začaly jsme si nějak věřit. Sblížily nás ,,all day all night''
chaty, skypy a tak. No pak teda přišla rána, které jsme se obě vlastně smály no
a ta rána byla důvod jejich rozchodu. (pořád chodím okolo horké kaše, takže
přejdu k věci). Byla mi strašně dobrou kamarádkou, věřila jsem jí i přes
tu hroznou, až šíleně vtipnou minulost, kdy se z nenáviděné stala
nejmilovanější.

Každopádně.

O cca 2 měsíce později jsem jí vyznala city, k mému štěstí
je opětovala a ke dni 30/7/15 se stala mou přítelkyní. Konečně jsme se dostaly
k tomu, co je pro mě láska. Ve zkratce? Ona.

Ona je sama o sobě důvod žít. Od té doby, co je moje vím,
pro co žít. Mám důvod se denně smát, být šťastnější a šťastnější každej den.
Stačí jeden její úsměv, pohled, pohyb, cokoliv. Každá sekunda, minuta, hodina,
dny, týdny i měsíce s ní jsou jako malej, ale přitom tak velkej zázrak. Je
pro mě jedna z nejdůležitějších osob. Jedna z těch, která neodešla,
když jsem nejvíc potřebovala. I přes mý chování, který je někdy (dost často)
fakt příšerný. Moje měnící se nálady během minut - klidně i ze sekundy na
sekundu - které ona přežívá denně. Pro mě je láska něco, co nemůžete dát
někomu, ke komu nemáte žádné pouto. Já k ní mám pouto, jako jsem nikdy
neměla s žádnými před ní. Ať už ty rádoby přítelové, nebo jedna ta holka,
o které se ani nedá říkat, že to byla přítelkyně, protože ten vztah byl jedna
velká lež, ale to neřešme. No takže. Když jsem s ní, cítím se nejvíc v bezpečí.
Nemusí se mě ani dotýkat, už jen to, že vím, že je u mě..blízko mě, mi dává
neskutečně nepopsatelnej pocit. Víte, že její objetí vás uklidní, ať už máte
panickej záchvat smíchu, breku, vzteku, všeho. Její objetí je vždycky jako
vstup do ráje. Něco tak dokonalýho. Její dotyky, nepopsatelný.

Myslíte na ní skoro pořád, ve většině času by jste byli
nejradši v její přítomnosti. Umíte si představit budoucnost s ní.
Věříte jí ve všem. Jste upřímní a totéž čekáte i od ní. Víte, že ať provedete
cokoliv, je při vás. Za hloupost vám dá pořádnou facku a pak vám řekne, že vás
miluje. Je jedno, jestli máte velkej zadek, výraznější boky, nebo naopak jste
plochý. Prostě ať je ráno, nebo večer. Ať vypadáte sebevíc hrozně, usměje se.
Pro ni jste dokonalí, ať máte nedostatky nebo ne. Bere vás takové, jací jste.
Vkládá do vás naděje, i když ví, že vám to třeba nepůjde. Věří ve vás.

A víte co? Tohle všechno já mám. Věří ve mně, je při mně i
když dělám ty největší blbosti, vždycky se jim se mnou zasměje. Nejvíc ze všeho
mě ničí, když se hádáme. Kvůli tomu jsem schopna probrečet hodiny i dokonce
dny. Jsem bez ní nic. Mám takovej pocit. Jsem bez ní prázdná. Tak
jakože..nepopsatelně prázdná. Nemám v tu chvíli nic. Kus mě na ten moment
vždycky odejde s ní, když se pohádáme a nepíšeme si. Možná ale o něco víc
mě ničí ta dálka. Ale moje city k ní jsou kurva silný jsem si jistá, že
ani těch 280 kilometrů, co mezi náma jsou nás nerozdělej. Snad ještě pořádnou
dávku let. Jediný, co teď vím jistě je jedna věc. A to sice ta, že s ní chci
bejt pořádně dlouho. Minimálně navždy. Romantické, že? Ale pravda. Je snad
jediná osoba v mým ,,milostným'' životě, se kterou se dokážu představit
budoucnost. Je vlastně strašně vtipný, minimálně pro vás, co tady píšu, protože
mě zřejmě nikdo nechápe, ale přes to všechno jsem to měla potřebu napsat a
vyznat lásku tý dokonalý osobě, která mi rozzařuje dny. Jak ty dobrý, tak i ty
špatný. Mám pocit, že s touhle holkou zvládnu všechno. Doufám, že se mnou
ještě nějaký ty léta přežije a jednou mi řekne i to ano. Hih. Miluju jí. Nejvíc na světě.
Znamená pro mě nepopsatelně moc a myslím, že mě ani snad nepochopíte.
Je pro mě každodenní radost. Moje světlo ve mě. Můj ukazovatel cesty.
Můj anděl. Moje láska, štěstí a radost. Důvod mého úsměvu, mojí energie.
Moje všechno.
Snad jste si alespoň trochu početli. Budu ráda za vaše názory, váš pohled
na lásku, vaší ,,love story'' s vaší druhou polovičkou, cokoliv.
Ráda si počtu i zpětně od vás.


Miluju vás,

z celého srdce,

Vaše Jadee.

 

Kam dál

Reklama
TOPlist